Odznak za zranění (německy „das Verwundetenabzeichnen“)
Odznak za zranění (německy „das Verwundetenabzeichnen“) bylo německé válečné ocenění pro zraněné, zmrzačené nebo omrzlé vojáky Reichswehru, Wehrmachtu, SS a jiné ozbrojené složky.
Odznak byl zaveden 3. března 1918 německým císařem Vilémem II. pro příslušníky německé armády a existoval ve třech základních verzích, resp. třídách (podrobněji viz níže). Vyráběn byl z oceli, zinku nebo mosazi.
Za druhé světové války, kdy bylo jeho udělování obnoveno Adolfem Hitlerem dne 1. září 1939, se odznak vyráběl zprvu z kvalitních materiálů, jako je tombak, který byl později nahrazen zinkem. Odznak za zranění v černém provedení se vyráběl z mosazi nebo ze železa (detailněji viz níže).
Dne 1. června 1940 Hitler rozhodl, že každému raněnému, který obdržel stříbrnou nebo zlatou verzi odznaku bude automaticky udělen i Železný kříž 2. třídy v případě, že dotyčný jím nebyl ještě vyznamenán.
Od března roku 1943, v době rostoucího počtu spojeneckých náletů, byl udělován rovněž zraněným civilistům. Jedná se o jedno z nejčastěji udělovaných, ale také vysoce ceněných vojenských vyznamenání Německa a stalo se „značkou cti“ pro všechny, kteří riskovali své životy pro vlast a byli při tom zraněni nebo zmrzačeni.
Všechny verze odznaku za zranění byly nošeny na spodní části levé náprsní kapsy uniformy. Jestliže nositel na uniformě nějaká vyznamenání již nosil, byl odznak umístěn níže než ostatní vyznamenání.
V roce 1957 bylo opět povoleno nosit upravenou verzi odznaku, avšak za předpokladu, že byla např. zbroušením odstraněna svastika. Jak už bylo řečeno výše, tak byl odznak udělován ve třech základních třídách:
V případě třetí třídy („černé“) se jednalo o výlisek ze železného nebo mosazného plechu, další variantu představoval odznak vyrobený ze zinkového plechu. Byl udělován v případě, kdy vyznamenaný nositel byl zraněn jednou až dvakrát v boji nebo během leteckého náletu, resp. utrpěl omrzliny při plnění povinností.
V případě druhé, „stříbrné“ třídy byl odznak vyroben z tombaku (pozn. Tombak je označení slitiny mědi (80 % – 95 %) a zinku. Tombak je tedy mosaz s vyšším obsahem mědi.) nebo zinku a postříbřen. Oceňovaný nositel musel být zraněn třikrát až čtyřikrát v boji nebo při leteckém náletu, resp. utrpěl těžké zranění s trvalými následky během plnění povinností (ztráta končetiny, částečná ztráta sluchu, znetvoření obličeje, poškození mozku).
V případě první třídy („zlaté“), která byla vyhotovena z tombaku nebo zinku a pozlacena, musel být nositel zraněn pětkrát a vícekrát v boji nebo při leteckém náletu, popř. utrpěl velmi vážná zranění s trvalým poškozením nebo byl zmrzačen při plnění povinností (úplná slepota, trvalé poškození mozku).
Odborné zdroje:
http://www.lexikon-der-wehrmacht.de/Orden/vwa.html,
https://st.museum-digital.de/index.php?t=objekt&oges=68099,
https://www.warmilitaria.it/de/verwundeten-abzeichen/300-verwundetenabzeichen-schwarz.html.
Mgr. Petr Jezdinský, člen týmu JURIS REAL Gallery, spol. s r. o.
Galerie
