Leopoldův řád

08. 03. 2021

Vážení sběratelé, historici, milí čtenáři, řád, jak již název napovídá, byl založen k památce císaře Leopolda II. jeho synem, rakouským císařem Františkem I. dne 8. ledna 1808.

Nově založený Leopoldův řád měl na rozdíl od předchozích řádů a vyznamenání odměňovat vynikající zásluhy civilní a vojenské, bez ohledu na původ a stav odměňovaného. Důraz byl kladen především na věrnost k vlasti a trůnu, na činnost in favorem (ve prospěch) státu, jakož i na zásluhy na poli vědy či zásluhy vedoucí k všeobecnému prospěchu říše. Podle řádových stanov byl velmistrem řádu vždy rakouský panovník, který také jako jediný měl právo řád udělovat.

Na rozdíl od mnoha řádů, kopírujících rozdělení francouzského Řádu čestné legie na pět tříd, se původně uděloval pouze ve třech (tj. velkokříže, pro komandéry a rytíře) a od roku 1901 ve čtyřech třídách, kdy byl jeho nejvyšší stupeň rozdělen do dvou tříd s označením „velkokříž” a „I. třída“.

Řádovým odznakem byl zlatý tlapatý řecký kříž, krytý oboustranně červeným smaltem s bílým rámováním, jehož ramena na svých koncích byla mírně konkávně prohnuta (kříž tohoto typu je nazýván leopoldským). Na střed kříže na líci byl položen kruhový, rudě smaltovaný medailon s ornamentálními zlatými iniciálami „F. I. A“ (Franciscus Imperator Austriae – František, cisař rakouský). Medailon je rámován bílým mezikružím se zlatým opisem INTEGRITATI ET MERITO (Poctivosti a zásluze). Dubový medailon je smaltován bíle a nese zlatý nápis OPES / REGVM / CORDA / SVBDITO / RVM (Na lásce poddaných spočívá moc panovníka). Bílé pole je rámováno zlatým dubovým věncem. Mezi ramena kříže byly vloženy zlaté dubové ratolesti o třech listech a třech žaludech. Již v roce 1812 však byly zmíněné ratolesti z prostor mezi rameny kříže odstraněny. Kříže byly převýšeny celozlatou císařskou korunou a vlajícími pendiliemi. Později bylo zlaté podšívkování koruny rudě smaltováno. Velkokříž byl nošen na šerpě červené barvy s bílým okrajovým pruhem, přes pravé rameno k levému boku. Odznak byl doplněn stříbrnou osmicípou hvězdou, do roku 1817 zhotovovanou ze stříbrného a zlatého dracounu a barevných nití. Ve zmíněném roce 1817 byly i z hvězdy odstraněny zlaté dubové ratolesti umístěné mezi rameny kříže. Po tomto datu až do roku 1871 byla hvězda tvořena stříbrným korpusem hladkých paprsků, na ní byla umístěna lícová strana řádového kříže. Od roku 1871 byla hvězda Řádu Leopoldova podřízena obecnému zvyku, tedy její paprsky byly tvořeny brilantujícími stříbrnými zrny. Hvězda se nosila na levé straně hrudi. Při slavnostních příležitostech byl řádový velkokříž nošen na zvláštním zlatém zdobném řetězu, kolaně, jehož články tvořily zlaté iniciály „F“ a „L“, převýšené císařskou korunou, střídající se se zlatými dubovými věnci. Komandéři nosili svůj kříž na náhrdelní straně, rytíři na náprsní, zprvu průvlečné, později trojúhelníkové stuze na levé straně hrudi.

Leopoldův řád byl vždy mimořádně prestižním oceněním a býval udílen většinou vysoce postaveným úředníkům a důstojníkům. Civilní osoby jej získávaly pouze velmi zřídka a to především po roce 1848, kdy byl zřízen Řád Františka Josefa, a kdy se Řád železné koruny z původně lombardsko-benátského řádu stal oceněním udíleným v rámci celého rakouského mocnářství. Roku 1860 byla zavedena možnost udělit řád s válečnou dekorací (Kriegsdekoration) za vojenské zásluhy a od roku 1916 bylo možno řád udělit „se zkříženými meči“ za odvahu v boji. Řád mohl být udělen „s brilianty“ jako zvláštní výraz panovníkovy přízně. Řád měl své úředníky, a to preláta, který sloužil slavnostní mši v řádový svátek první neděli po svátku Tří králů, kancléře, který vystavoval dekrety a zastupoval řád, grefiéra, jenž vedl řádový archiv a kroniku, pokladníka, herolda a kancelistu, který pomáhal ostatním.

S udělením velkokříže řádu bylo automaticky spojeno udělení hodnosti tajného rady s právem na oslovení Excelence (jestliže vyznamenaní nepatřili mezi barony, měli právo o titul požádat), komandérský kříž umožňoval požádat o povýšení do stavu svobodných pánů a s rytířským křížem spojena možnost požádat o udělení rytířského stavu. Časté udílení řádu ale vedlo k neobyčejnému nárůstu povýšení do šlechtického stavu. Nejvyšším rozhodnutím císaře Františka Josefa I. z 18. července 1884 (5. srpna 1884 publikovaného v oficiálním vládním listě Wiener Zeitung) proto bylo privilegium nobilitace zrušeno a nositelé řádu ztratili nárok na jakékoli další výsady. Pouze osoby, kterým byl řád udělen před publikováním výnosu, mohly o titul žádat i nadále. Řádem byl např. vyznamenán básník Johann Wolfgang Goethe  (komandér), fyziolog Jan Evangelista Purkyně či jazykovědec Josef Jungmann.

Odborné zdroje:

KOLÁČNÝ, Ivan. Řády a vyznamenání habsburské monarchie. Praha: Elka Press, 2006. s. 101 až 103.

http://www.vhu.cz/exhibit/cisarsky-rakousky-rad-leopolduv-iv-trida-rytir/.

 

Mgr. Petr Jezdinský člen týmu JURIS REAL Gallery (s použitím výše uvedených zdrojů)