Bodák pro pušku Mauser K98 - model 84/98
Vážení sběratelé, milovníci historie a velmi vzácných věcí, v případě modelu 84/98 jde o nejznámější bajonet na pušku Mauser K98. Přitom tyto bodáky jsou typickým příkladem jednoduchého nožového bodáku s 25 cm dlouhou čepelí s příčkou bez hlavového kroužku s masivní hlavou, který se definitivně prosadil v době zákopových bojů první světové války na úkor dalších šavlových bodáků.
Krátký bodák SG 84/98 byl vyvinut do roku 1905 spojením designu starších čepelí nožových bodáků SG 71/84 a rukojetí nového šablonového bodáku SG 98. Tento typ bodáku byl zaveden pod označením Seitengewehr SG 84/98, zejména u nově vznikajících kulometných oddílů a technických jednotek.
V čase 1. světové války byla rukojeť zjednodušena a po roce 1915 doplněna tepelným chráničem. Označení bodáku bylo změněné na SG 84/98 nA (neuer Art), nového druhu. Předcházející typ byl současně dodatečně označený jako starší vzor SG 84/98 aA (alter Art). Pochva pro starší typy byla ještě vyrobena z kůže s ocelovým kováním.
Novější typ již využíval pochvy lisované z ocelového plechu. Pro důstojníky byly bodáky opatřené pilkou na krku čepele, což bylo typické pro německou armádu z období do roku 1917. V čase trvání Výmarské republiky na konci dvacátých let velení Reichswehru objednalo u známé firmy Weyersberg a Kirchbaum ze Solingenu větší množství bodáků SG 84/98, jejichž konstrukce doznala drobné úpravy (zkrácení délky tepelného chrániče, drážky v hlavicích šroubů, úprava ústí pochvy), ale hlavně bodáky byly celé opatřeny povrchovou moderní úpravou, čímž se vytvořil poslední vzor bodáku Mauser 98, který se zavedl spolu s karabinou model 98 jako standardní druh pěchotní zbraně v nově vznikajícím Wehrmachtu po nástupu Adolfa Hitlera k moci.
Tento typ bodáku je mezi sběrateli označován jako SG 84/98, třetí model, anebo bodák pro karabinu Mauser K98, přičemž oficiálně zůstal název SG 84/98. Výroba posledního modelu probíhala v celém období let 1934 až 1945, přičemž bodáky mají velmi rozmanité výrobní značení. Je to zapříčiněno především větším počtem výrobců a zároveň různým druhém používání kódování jmen výrobců. Na jejich výrobě se podílelo celkově zhruba 19 firem. Pro sběratele se tím samozřejmě otevírá široké pole působnosti.
Shrneme-li výše uvedené informace, tak existují tři základní varianty, resp. modely teto zbraně:
- Model měl dřevěné střenky, vyráběla se však i varianta s pilkou na hřbetu čepele.
- Model, který se od prvního modelu lišil ochranným plechem na hřbetě rukojeti.
- Model, který se začal vyrábět těsně před druhou světovou válkou. Má na hřbetě ochranný plech stejně jako model č. 2, liší se však úspornějšími bakelitovými střenkami.
Mezi lety 1934 - 37 se používaly na označení výrobců tzv. ,,číselné kódy“, které se značily velkým písmenem S a současně lomítkem, nebo tečkou a 3 čísly, přidělenými jednotlivému výrobci (např. S/172, S/185, S/245, S.178). Číselné kódy byly na bodácích doplněné kódem roku výroby, pro rok 1934 bylo použito velké K, pro rok 1935 písmeno G, pro rok 1936 S, ale to se už na bodácích v této podobě nevyskytuje. Od roku 1936 se používalo normální označení roku výroby čísly, příp. zkráceným posledním dvojčíslím roku - ,,36“. Celý výrobní kód bodáku např. z roku 1934 je tedy vytvořený z číselného kódu výrobců, doplněné kódem příslušného roku výroby (např. S/155K, nebo S/184G z roku 1935, resp. S/244 z roku 1936). V období mezi roky 1937 až 1940 se číselné kódování výrobců přestalo využívat, což souvisí s nově otevřeným vyzbrojováním Německa v polovině 30. let. Rok výroby posledního dvojčíslí byl umístěn na krku čepele v blízkosti příčky a v plném tvaru pod jménem výrobce pod ústím pochvy (např. Berg. & Co. 1937, E. u. F. Hoerster 1938, WKC 1940). Od roku 1937 se zavedlo používání plastových na místo původních. Jejich barva se pohybuje v odstínech černé barvy, přes hnědou až po červenou, pro lepší manipulaci jsou tyto povrchy opracované 7 drážkami.
V polovině roku 1940 po rozpoutání tvrdých bojů po celé Evropě se zavedlo opět kódované označení výrobců, ale tentokrát se používalo tzv. ,,písemné kódování“. Poslední dvojčíslí roku bylo přemístěno z krku čepele před nový písemný kód na levou stranu čepele, případně pod něj. I z tohoto pravidla však existují exempce (výjimky). Písemné kódy přitom byly pro sběratele známé již po válce. Na konci roku 1944 došlo často k úniku informací z německé strany. Přesto se přistoupilo k přečíslování podniků. To se ale nepovedlo zrealizovat do konce války. Jen velmi málo firem dostalo nové číselné kódy. Ty se přidělovali od kódů ,,ozz“ a výš. U výrobců produkujících bodáky se vyskytlo nové označení pouze u dvou podniků, a to s kódy pyy a sgx. Přidělení těchto dvou nových kódů se podařilo zjistit na základě průzkumu sériových čísel a odlišných výrobních charakteristik používaných u různých firem.
Odborné zdroje:
https://www.armedconflicts.com/DEU-bodak-SG-1884-98-na-pusku-Mauser-98k-t59342,
https://detektorweb.info/index.4me?s=show&lang=1&i=72861&mm=20&xb=2&vd=1,
http://wehrmachtheeer.wz.cz/Wehrmacht/mp3/Vyzbroj/chladnezbrane.html,
http://www.kvh-kolin.kvalitne.cz/zbrane/bodaky.html.
Mgr. Petr Jezdinský, člen týmu JURIS REAL Gallery, spol. s r. o.
Galerie
